Nákup zboží z EU od neplátce DPH: jak na to a jak fakturovat

Jak funguje pořízení zboží z EU od neplátce DPH

Pokud OSVČ nebo firma není plátcem DPH a nakupuje zboží od dodavatele registrovaného k DPH v jiném státě EU, dodavatel jí obvykle fakturuje s DPH platnou v jeho zemi, protože český odběratel bez registrace k dani nemůže uplatnit osvobození od DPH při dodání do jiného členského státu. Cena zboží tak pro neplátce zahrnuje zahraniční DPH, kterou si nemůže nijak odečíst, což ve výsledku prodražuje pořízení oproti odběrateli, který je plátcem DPH.

Situace se mění, pokud hodnota pořízení zboží z EU v kalendářním roce přesáhne zákonem stanovený limit. V takovém případě vzniká českému odběrateli povinnost registrovat se jako takzvaná identifikovaná osoba a od té chvíle už dodavatel z EU fakturuje bez DPH, protože povinnost přiznat a odvést českou DPH z pořízení přechází na kupujícího.

Rozdíl oproti plátci DPH

Plátce DPH má u pořízení zboží z EU nárok na odpočet daně, takže pro něj transakce z pohledu peněžního toku vychází daňově neutrálně. Neplátce, respektive identifikovaná osoba, naopak DPH musí přiznat a zaplatit, ale nemá nárok na odpočet, protože není plátcem u svých vlastních výstupů. Před uzavřením obchodu se zahraničním dodavatelem se navíc vyplatí ověřit, jestli je plátcem DPH, protože to ovlivní, jak bude transakce fakturována. Rozdíl v peněžním toku je pro drobného neplátce často klíčovým argumentem, proč zvážit dobrovolnou registraci k DPH ještě před dosažením zákonného limitu, zejména pokud nakupuje zboží z EU pravidelně a ve větším objemu.

Kdy vzniká povinnost registrace k DPH při nákupu z EU

Povinnost registrace jako identifikovaná osoba vzniká, pokud celková hodnota zboží pořízeného z jiných členských států EU v daném kalendářním roce překročí zákonem stanovený limit. Do limitu se počítá souhrnná hodnota všech takových nákupů, ne jen jedné jednotlivé objednávky. Sledování tohoto limitu má na starosti sám odběratel, dodavatel z jiného státu EU obvykle nemá povinnost ani možnost ověřit, kolik zboží už český odběratel v daném roce od jiných dodavatelů nakoupil.

Registrace identifikované osoby je užší než plná registrace plátce DPH, týká se jen konkrétních přeshraničních transakcí (pořízení zboží z EU, přijaté služby ze zahraničí) a nezakládá povinnost účtovat DPH na tuzemská plnění vůči českým zákazníkům. Podnikatel tak i po registraci jako identifikovaná osoba dál vystavuje tuzemským zákazníkům faktury bez DPH, stejně jako předtím, tato registrace tedy nemění nic na jeho postavení vůči domácím odběratelům.

Jak se registrace řeší prakticky

Přihlášku k registraci jako identifikovaná osoba podává podnikatel u svého místně příslušného finančního úřadu, obvykle elektronicky. Po registraci musí podávat daňové přiznání k DPH za období, ve kterých k přeshraničnímu plnění dojde, i když jinak zůstává neplátcem DPH pro tuzemský obchod. Souvislosti se sledováním plátců DPH shrnuje i článek registr plátců DPH, jak ověřit plátce a spočítat daň. Registrace jako identifikovaná osoba se v praxi eviduje odlišně od plné registrace plátce, což je vidět i ve veřejném registru plátců, kde má identifikovaná osoba jiný status než běžný plátce DPH.

Co je DIČ a VAT number a proč je neplátce DPH nemá

DIČ (daňové identifikační číslo) je obecné označení pro registraci k dani, v Česku se skládá z předpony CZ a rodného čísla nebo IČO. VAT number je evropský ekvivalent tohoto pojmu specificky pro účely daně z přidané hodnoty, používaný v obchodním styku napříč EU.

Neplátce DPH nemá DIČ pro účely DPH, protože není k dani z přidané hodnoty registrován. Má ale běžné identifikační číslo osoby (IČO), kterým se prokazuje jako podnikatelský subjekt vůči obchodním partnerům, finančnímu úřadu i dalším institucím, jen bez vazby na DPH. Zahraniční obchodní partneři si status neplátce mohou ověřit i tak, že v evropském registru VIES nenajdou žádný záznam odpovídající jeho identifikačnímu číslu.

Kdy neplátce VAT number přesto potřebuje

Pokud se neplátce zaregistruje jako identifikovaná osoba kvůli pořízení zboží z EU nebo přijatým službám ze zahraničí, přidělí mu finanční úřad DIČ pro DPH, které pak funguje i jako VAT number pro účely přeshraničního obchodu, přestože jinak plátcem DPH v plném rozsahu nezůstává. Toto DIČ je nutné uvádět na dokladech vztahujících se právě k přeshraničním transakcím, u tuzemských dokladů se nadále postupuje jako u běžného neplátce.

Jak vypadá faktura pro fyzickou osobu neplátce DPH (vzor)

Faktura vystavená neplátcem DPH neobsahuje sazbu ani výši daně z přidané hodnoty, protože neplátce daň neúčtuje. Cena uvedená na faktuře je proto konečná, bez připočtení DPH.

Co faktura neplátce musí obsahovat

• Jméno a adresu, případně sídlo podnikatele
• Identifikační číslo osoby (IČO)
• Popis dodaného zboží nebo poskytnuté služby
• Cenu a datum splatnosti
• Číslo dokladu a datum vystavení

Doporučuje se na fakturu doplnit i poznámku, že vystavovatel není plátcem DPH, aby odběratel věděl, že cena je konečná a nebude k ní žádná daň dodatečně připočítávána. Podobné náležitosti řeší i vzory faktur popsané v článku o DPH, jak vystavit zahraniční fakturu a ověřit plátce. Faktura pro fyzickou osobu se v ničem podstatném neliší od faktury vystavené jinému podnikateli, rozdíl bývá jen v tom, jaké identifikační údaje o odběrateli je vhodné uvést, u fyzické osoby stačí jméno a adresa, bez IČO. Je vhodné fakturu doplnit i o způsob platby a bankovní účet, aby odběratel věděl, kam a jak má částku uhradit, případně i o splatnost v konkrétním počtu dnů od vystavení dokladu.

Jak se řeší DPH u služeb od Google a dalších zahraničních firem

Nákup reklamy, softwaru nebo jiných digitálních služeb od zahraničních firem, jako je Google, funguje jinak než nákup zboží. U přijatých služeb ze zahraničí totiž povinnost přiznat DPH obvykle vzniká bez ohledu na výši částky, protože se u těchto plnění zpravidla neuplatňuje stejný roční limit jako u zboží.

Neplátce DPH, který si takovou službu objedná, se v důsledku stává identifikovanou osobou už při první takové transakci a musí z přijaté služby přiznat a zaplatit českou DPH, i když nadále zůstává neplátcem pro svá vlastní tuzemská plnění vůči zákazníkům.

Jak transakci prakticky vyřešit

Po registraci jako identifikovaná osoba se DPH z přijaté služby ze zahraničí přiznává v daňovém přiznání za období, kdy byla služba přijata, přestože zahraniční dodavatel na svém dokladu žádnou DPH neuvádí. Novým podnikatelům se proto vyplatí tuto povinnost zkontrolovat hned při první objednávce reklamy nebo softwaru ze zahraničí. Přehlédnutí této povinnosti patří mezi časté chyby začínajících OSVČ a firem, protože platba za reklamu na Facebooku nebo Googlu se na první pohled jeví jako běžný náklad bez daňových souvislostí, ve skutečnosti ale zakládá zvláštní registrační povinnost.

Jak fakturovat do EU jako neplátce DPH

Pokud neplátce DPH prodává zboží nebo poskytuje službu zákazníkovi v jiném státě EU, obvykle fakturuje stejným způsobem jako v tuzemsku, tedy bez DPH, protože sám daň neúčtuje. Výjimkou jsou situace, kdy prodej zboží do zahraničí v souhrnu za kalendářní rok přesáhne zákonný limit pro takzvaný zasílání zboží, což může založit povinnost registrace k DPH v cílové zemi nebo využití zjednodušeného režimu jednoho správního místa.

Faktura vystavená do EU jako neplátce musí obsahovat stejné základní náležitosti jako běžná tuzemská faktura neplátce, tedy identifikaci obou stran, popis plnění, cenu, datum vystavení a splatnosti, bez uvedení sazby a výše daně.

Co ověřit před fakturací zahraničnímu zákazníkovi

Před vystavením faktury do zahraničí je vhodné ověřit si postavení odběratele, tedy jestli jde o podnikatele nebo koncového spotřebitele, protože se od toho může odvíjet, jaká pravidla se na danou transakci vztahují, zejména u prodeje digitálních služeb koncovým spotřebitelům, kde platí odlišná pravidla než u prodeje zboží. U prodeje zboží koncovým spotřebitelům v jiných státech EU navíc existuje zjednodušený režim jednoho správního místa, který umožňuje přiznávat zahraniční DPH souhrnně přes jedno místo, aniž by bylo nutné se registrovat v každém státě zvlášť. Přehled dalších daňových povinností a možnosti elektronické komunikace s finanční správou nabízí i portál Moje daně, jak se přihlásit a podat přiznání online, kde lze sledovat i historii podání.