Co je startup a jak funguje startupový zákon

Co přesně znamená pojem startup

Startup je nově založená firma, obvykle s inovativním nápadem, technologií nebo obchodním modelem, která má ambici rychle růst a měnit trh, na kterém působí. Ne každá nová firma je ale startup – malá kavárna na rohu nebo řemeslná živnost, i když jsou nové, se za startup obvykle nepovažují.

Klíčovým znakem startupu je hledání škálovatelného obchodního modelu – tedy takového, který lze relativně rychle rozšířit na větší trh bez proporcionálního nárůstu nákladů. Typicky jde o technologické firmy, aplikace, softwarové platformy nebo inovativní produkty, které mají potenciál obsloužit tisíce nebo miliony zákazníků.

Startup se od klasického malého podnikání liší i mírou nejistoty – zakladatelé často vycházejí z nápadu, který ještě není otestovaný na trhu, a musí ho postupně ověřovat a upravovat podle reakce zákazníků.

Proč se pojem tolik používá i tam, kde nesedí

Slovo startup se v běžné mluvě často používá i pro jakoukoliv novou firmu, hlavně proto, že zní modernější a dynamičtěji než pojem malá firma nebo živnost. To ale zamlžuje skutečný rozdíl – řemeslník, který si otevře novou provozovnu se stejným obchodním modelem, jaký v oboru funguje desítky let, nenese stejný typ rizika ani nepotřebuje stejný typ financování jako firma, která teprve zkouší, jestli její nápad na trhu vůbec obstojí. Označení startup má proto smysl hlavně tam, kde je nejistota ohledně fungování obchodního modelu skutečně vysoká a kde zakladatelé počítají s tím, že firmu budou muset v raných fázích dotovat z jiných zdrojů, než jsou vlastní tržby.

Startupem přitom nemusí být jen technologická firma v úzkém slova smyslu. Stejné znaky – hledání škálovatelného modelu, počáteční nejistota, spoléhání na externí financování – může mít i firma z oblasti služeb nebo výroby, pokud přichází s dostatečně novým přístupem k trhu a plánuje rychlý růst nad rámec lokálního podnikání.

Čím se startup liší od běžné firmy nebo živnosti

Rozdíl mezi startupem a běžnou firmou nebo živností je hlavně v cíli a způsobu financování.

• Cíl růstu: běžná firma nebo živnost obvykle usiluje o stabilní a udržitelný provoz, startup cílí na rychlé, často exponenciální rozšíření.
• Financování: živnostník nebo malá firma se typicky financuje z vlastních tržeb, startup často zpočátku prodělává a spoléhá na investory.
• Riziko: startup nese vyšší riziko neúspěchu výměnou za potenciálně vysoký výnos, pokud se nápad ukáže jako životaschopný.
• Struktura: startupy častěji volí formu s.r.o. nebo akciové společnosti kvůli snazšímu přijímání investic výměnou za podíl ve firmě.

Pokud přemýšlíte nad jinou formou růstu podnikání, může se hodit i pohled na to, jak funguje franšíza jako alternativní model expanze, kde je riziko rozložené jinak než u klasického startupu.

Co to znamená pro zakladatele v praxi

Kdo zakládá běžnou živnost, obvykle počítá s tím, že bude z podnikání žít prakticky od prvního měsíce, byť třeba s menším ziskem. Zakladatel startupu naopak často několik měsíců nebo i let vůbec negeneruje zisk, protože veškeré prostředky směřují do vývoje produktu a získávání prvních zákazníků. To s sebou nese i jiný přístup k osobním financím – zakladatelé startupů si musí být předem vědomi, že období bez stabilního příjmu může trvat déle, než by se u klasického podnikání očekávalo, a měli by na to mít finanční rezervu nebo jiný zdroj obživy.

Rozdílný je i pohled na neúspěch. U běžné živnosti se nezdar často řeší postupným útlumem nebo změnou zaměření, u startupu bývá typické rychlé rozhodnutí – buď se podaří najít fungující model a nastartovat růst, nebo se projekt ukončí a zakladatelé zkusí něco nového. Tahle rychlost rozhodování je jedním z důvodů, proč se startupový svět od klasického podnikání v přístupu k riziku výrazně liší.

Jaké jsou typické fáze růstu startupu

Startupy obvykle procházejí několika fázemi, i když jejich přesné pojmenování a hranice se mezi zdroji trochu liší.

• Nápad a ověření: zakladatelé formulují problém, který chtějí řešit, a ověřují, jestli o řešení bude vůbec zájem.
• Vývoj prvního produktu: vzniká zjednodušená verze produktu, se kterou lze otestovat reakci prvních zákazníků.
• Hledání obchodního modelu: startup zkouší, jak přesně na produktu vydělávat a jak ho dostat k víc lidem.
• Škálování: jakmile model funguje, startup se snaží rychle růst, často za pomoci dalších kol investic.
• Exit: úspěšný startup může skončit prodejem větší firmě, fúzí, nebo vstupem na burzu.

Ne všechny startupy projdou všemi fázemi – velká část jich zanikne už v prvních dvou krocích, protože se nápad neukáže jako životaschopný nebo nenajde dostatečné financování.

Co se v jednotlivých fázích skutečně děje

Ve fázi ověření nápadu zakladatelé obvykle mluví s potenciálními zákazníky, sbírají zpětnou vazbu a snaží se zjistit, jestli problém, který chtějí řešit, skutečně někoho trápí natolik, že by za řešení zaplatil. Teprve po této fázi dává smysl investovat čas a peníze do vývoje produktu, protože bez ověřeného zájmu hrozí, že startup vybuduje něco, o co trh nestojí.

Ve fázi hledání obchodního modelu se startup často několikrát zásadně přeorientuje – tomuto obratu se v oboru říká pivot. Jde o situaci, kdy původní nápad nefunguje tak, jak zakladatelé čekali, a firma proto změní cílovou skupinu, způsob monetizace, nebo i samotný produkt, zatímco si ponechá získané zkušenosti a část technologie. Schopnost včas rozpoznat, že je pivot potřeba, patří mezi klíčové dovednosti úspěšných zakladatelů startupů.

Co je startupový zákon a co má přinést

Startupový zákon je pojem, který se v Česku objevuje v souvislosti s připravovanými legislativními změnami, jejichž cílem má být zjednodušení podmínek pro zakládání a financování startupů. Mezi diskutovaná témata patří například jednodušší zaměstnávání zahraničních specialistů, úpravy zdanění opčních podílů pro zaměstnance, nebo zjednodušená administrativa při zakládání firem s rizikovým kapitálem.

Konkrétní obsah a rozsah takové legislativy se v čase mění podle toho, v jaké fázi legislativního procesu se návrh nachází, proto je vhodné sledovat aktuální stav přímo na webu Ministerstva průmyslu a obchodu nebo v oficiálních zdrojích, ne se spoléhat na starší informace. Než na zákon čekat, se vyplatí startup postavit na fungujícím byznys modelu, který obstojí i bez legislativních úlev.

Proč se o zákonu vůbec mluví

Motivací pro přípravu podobné legislativy bývá snaha přiblížit podmínky pro zakládání a financování startupů v Česku tomu, co nabízejí sousední země nebo jiné evropské startupové ekosystémy. Zakladatelé i investoři dlouhodobě upozorňují, že administrativa spojená se zaměstnáváním zahraničních odborníků nebo se zdaněním zaměstnaneckých opcí bývá v Česku složitější, než by odpovídalo tempu, jakým se musí technologický startup rozvíjet. Cílem diskutovaných úprav je tuto administrativní zátěž snížit, aniž by se přitom omezila ochrana zaměstnanců nebo transparentnost vůči státu.

Pro běžného zakladatele je nejdůležitější sledovat, jestli a kdy legislativa skutečně vejde v platnost, protože se návrhy v průběhu projednávání běžně mění – co je součástí prvotního návrhu, nemusí být součástí finální schválené podoby zákona.

Jak startup v Česku financovat a rozjet

Financování startupu obvykle prochází několika koly, přičemž na začátku se zakladatelé nejčastěji spoléhají na vlastní úspory nebo peníze od rodiny a přátel.

• Vlastní zdroje: nejlevnější, ale nejrizikovější varianta, protože zakladatel riskuje vlastní úspory.
• Business andělé: zkušení investoři vkládající vlastní peníze do raných startupů výměnou za podíl.
• Rizikový kapitál: fondy specializované na investice do startupů s vyšším růstovým potenciálem, typicky ve větších kolech financování.
• Crowdfunding: financování od většího počtu drobných přispěvatelů přes specializované platformy.
• Dotace a granty: podpora z veřejných zdrojů zaměřená na inovace a výzkum, s vlastními podmínkami a administrativou.

Podrobnější přehled možností, jak sehnat peníze na rozjezd podnikání, najdete v článku o financování podnikání přes úvěry, dotace a crowdfunding. Pokud zvažujete i klasický bankovní úvěr jako doplněk k vlastním zdrojům, přečtěte si i o tom, jak vybrat podnikatelský úvěr a na co si dát pozor. Základní přehled toho, co startup vlastně je a jak se liší od klasické firmy, shrnuje i samostatný úvodní článek k tématu.