Kontrolní hlášení DPH: lhůty a kdo ho musí podávat

Kdy musíte podat kontrolní hlášení

Kontrolní hlášení podává každý plátce DPH, který uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, přijal zálohu nebo uplatnil nárok na odpočet daně. Podává se elektronicky, výhradně přes portál Moje daně nebo prostřednictvím datové schránky. Papírová forma podání není přípustná.

Lhůta pro podání se liší podle typu plátce – právnické osoby podávají hlášení vždy měsíčně, bez ohledu na to, jaké mají zdaňovací období pro účely DPH. Fyzické osoby podávají hlášení podle svého zdaňovacího období k DPH, tedy měsíčně nebo čtvrtletně. Přehled o tom, jak podání probíhá technicky, najdete v článku o portálu Moje daně.

Nesplnění lhůty nebo nepodání hlášení má za následek pokutu, jejíž výše se odvíjí od typu porušení a od toho, zda finanční správa vyzvala k nápravě nebo zda k podání nedošlo vůbec. Proto se vyplatí sledovat kalendář povinností a mít nastavené připomínky před jednotlivými termíny.

V praxi je dobré si uvědomit, že kontrolní hlášení je samostatné podání s vlastní lhůtou, která nemusí kopírovat termín pro podání přiznání k DPH. U měsíčních plátců obě podání sice připadají na stejné datum, ale u čtvrtletních plátců DPH se lhůta pro kontrolní hlášení liší podle měsíce ve čtvrtletí – proto je snadné termín přehlédnout, pokud si podnikatel vede jen jeden společný termín v kalendáři. Vyplatí se mít oba termíny odděleně a nespoléhat na to, že podáním přiznání je splněna i tato povinnost.

Kontrolní hlášení se od klasického přiznání k DPH liší i účelem – zatímco přiznání shrnuje daňovou povinnost za celé období, kontrolní hlášení slouží finanční správě k párování jednotlivých dokladů mezi dodavatelem a odběratelem a k odhalování nesrovnalostí, typicky u chybějících nebo duplicitních dokladů. Proto je struktura formuláře podrobnější a klade důraz na evidenční čísla dokladů, DIČ obchodních partnerů a přesné částky.

Musí kontrolní hlášení podávat i identifikovaná osoba

Identifikovaná osoba je subjekt, který se sice nestal plátcem DPH v plném rozsahu, ale registroval se kvůli konkrétním přeshraničním plněním – typicky nákupu zboží nebo služeb z jiného členského státu EU. Běžně kontrolní hlášení nepodává.

Výjimka u přenesené daňové povinnosti

Povinnost podat kontrolní hlášení identifikované osobě vzniká výjimečně, a to pokud se jí týká tuzemské plnění v režimu přenesené daňové povinnosti, kdy je povinna přiznat a zaplatit daň. V takovém případě hlášení podává jen za období, ve kterém k takovému plnění došlo, a přehled se za ostatní měsíce nepodává.

V praxi jde nejčastěji o situace, kdy identifikovaná osoba přijme od tuzemského dodavatele stavební nebo montážní práce spadající pod přenesenou daňovou povinnost. I drobné podnikatele, kteří jsou identifikovanou osobou jen kvůli nákupu reklamy od zahraničních platforem, tak může tato výjimka nečekaně zasáhnout, pokud si zároveň objednají i tuzemskou stavební práci.

Jak postupovat, když odběratel není plátce DPH

Pokud prodáváte zboží nebo poskytujete službu odběrateli, který není plátcem DPH, doklad se do kontrolního hlášení neuvádí jednotlivě jako u plátců. Taková plnění se zahrnují souhrnně do části určené pro doklady o hodnotě do zákonem stanoveného limitu na jeden doklad. Než odběrateli fakturu vystavíte, může se vyplatit si přes registr plátců DPH ověřit, jestli skutečně jde o neplátce, protože chybné zařazení dokladu je jeden z běžných důvodů výzvy k doplnění hlášení.

To výrazně zjednodušuje vyplňování u firem, které prodávají hlavně koncovým zákazníkům – nemusíte v hlášení uvádět identifikaci každého jednotlivého odběratele, pokud jde o neplátce a plnění splňuje limit pro souhrnné vykázání. Součet těchto plnění se do hlášení zapisuje jako jedna položka za celé období.

Pokud jednotlivý doklad pro neplátce přesáhne stanovený limit, musí se do hlášení uvést samostatně, včetně dostupných identifikačních údajů odběratele, pokud je znáte. To se týká typicky prodeje dražšího zboží nebo služeb přímo koncovému zákazníkovi bez IČO. Podrobněji se ověřování odběratele a postupu při registraci k dani věnuje článek kdy se stát plátcem DPH a jak si ho ověřit.

V praxi se s touto situací nejčastěji setkávají e-shopy, řemeslníci a poskytovatelé služeb pro domácnosti, kde je velká část odběratelů nepodnikajícími fyzickými osobami. Vedení evidence tržeb podle jednotlivých dokladů se u nich neliší od povinností vůči plátcům – rozdíl je jen v tom, jak se doklad promítne do samotného kontrolního hlášení. Vyplatí se proto mít v účetním nebo fakturačním systému nastaveno rozlišení plátce a neplátce už při zadávání odběratele, aby se plnění zařadilo do správné části hlášení automaticky a nemuselo se dohledávat zpětně při uzávěrce.

Jak se řeší přenesená daňová povinnost v kontrolním hlášení

Plnění v režimu přenesené daňové povinnosti se v kontrolním hlášení uvádí do samostatných oddílů, oddělených od standardních zdanitelných plnění. Dodavatel i odběratel mají povinnost uvést údaje o plnění, aby si finanční správa mohla párovat oba záznamy a odhalit případné nesrovnalosti mezi přiznanou a odpočítanou daní.

Chyba v evidenčním čísle dokladu nebo v částce je jeden z nejčastějších důvodů, proč finanční správa vyzývá k doplnění kontrolního hlášení, proto se vyplatí částky u přenesené daňové povinnosti kontrolovat dvakrát, ideálně před samotným odesláním hlášení.

U přenesené daňové povinnosti platí, že dodavatel na faktuře daň neuvádí a povinnost ji přiznat a odvést přechází na odběratele. Obě strany transakce musí uvést stejné identifikační údaje dokladu, jinak dochází k rozporu, který finanční správa obvykle prověřuje výzvou k vysvětlení.

Jak se hlásí služby přijaté ze třetí země

Pokud jako plátce DPH přijmete službu od dodavatele ze třetí země (mimo EU), místo plnění je obvykle v tuzemsku a povinnost přiznat daň máte vy jako příjemce, obdobně jako u přenesené daňové povinnosti v rámci EU. Takové plnění se v kontrolním hlášení uvádí obdobně jako tuzemské samovyměření daně, v příslušném oddílu pro přijatá plnění.

Souvisí to i s povinnostmi při vystavování a přijímání zahraničních faktur, kde se řeší i to, jak správně ověřit plátcovství zahraničního partnera a jak stanovit místo plnění u přeshraničních služeb, což je klíčové pro správné zahrnutí do kontrolního hlášení i přiznání k DPH.

Typickým příkladem jsou služby v oblasti online reklamy, softwarových licencí nebo poradenství nakoupené od firem se sídlem mimo Evropskou unii. I drobní podnikatelé, kteří takové služby využívají jen příležitostně, musí sledovat, zda jim tím nevzniká povinnost stát se plátcem nebo identifikovanou osobou.

Kdy se podává následné a kdy opravné hlášení

Opravné kontrolní hlášení podáváte, pokud potřebujete opravit chybu ještě před uplynutím zákonné lhůty pro podání řádného hlášení za dané období. Nahrazuje původní podání v celém rozsahu, ne jen v opravované části.

Následné kontrolní hlášení se naopak podává až po uplynutí této lhůty, typicky na základě vlastního zjištění chyby nebo na výzvu finanční správy. I zde platí, že nové podání nahrazuje předchozí údaje za dané období, ne že je jen doplňuje. Lhůta pro reakci na výzvu finanční správy k podání následného hlášení bývá krátká, proto se vyplatí na výzvy reagovat co nejdřív.

Rozdíl mezi oběma typy hlášení je tedy hlavně v okamžiku podání vůči zákonné lhůtě řádného hlášení, ne v obsahu formuláře – technicky jde v obou případech o úplně nové podání za dané období, které předchozí údaje zcela nahrazuje.

Nejčastější chyby, kvůli kterým finanční správa následné hlášení vyžaduje, bývají překlepy v evidenčním čísle dokladu, záměna DIČ obchodního partnera nebo chybně uvedená částka základu daně či daně samotné. Než hlášení odešlete, vyplatí se porovnat součty v hlášení se součty v evidenci pro účely DPH, kterou musíte vést podle zákona – rozdíl mezi oběma součty je nejrychlejší způsob, jak chybu odhalit ještě předtím, než na ni upozorní výzva od finanční správy.