EET pro OSVČ: jak fungovala evidence tržeb a kdo ji musel používat

Co byla elektronická evidence tržeb (EET) a jak fungovala

Elektronická evidence tržeb byla systém, který ukládal podnikatelům povinnost hlásit finanční správě v reálném čase údaje o přijatých hotovostních a kartových platbách. Při každé takové platbě odeslal pokladní systém podnikatele údaje o tržbě na server finanční správy, ten obratem vrátil unikátní fiskální identifikační kód (FIK), který se musel objevit na účtence předané zákazníkovi.

Cílem EET bylo omezit daňové úniky u plateb v hotovosti, které se tradičně obtížněji dohledávaly než bezhotovostní transakce, protože hotovostní tržba na rozdíl od platby kartou nezanechává automatickou stopu v bankovním systému. Systém fungoval jako doplněk k běžnému vedení účetnictví nebo daňové evidence, nenahrazoval tedy povinnost vést řádné doklady, jen přidával online reportovací vrstvu k hotovostním tržbám.

Jak vypadala účtenka s FIK kódem

Účtenka vytištěná v režimu EET musela kromě běžných náležitostí, jako je datum a částka, obsahovat i zmíněný fiskální identifikační kód, případně takzvaný bezpečnostní kód poplatníka, pokud se tržbu z technických důvodů nepodařilo odeslat online ihned. Zákazník si tak mohl teoreticky FIK kód i zpětně ověřit ve veřejné aplikaci finanční správy a zkontrolovat, že tržba byla skutečně nahlášena.

Jaký hardware a software EET vyžadovalo

Provozovatel potřeboval buď pokladní zařízení s podporou online připojení a certifikovaným softwarem, nebo alespoň mobilní zařízení s odpovídající aplikací a připojením k internetu. Bez internetového připojení systém fungoval jen v omezeném offline režimu, kdy se údaje musely dodatečně odeslat, jakmile se připojení obnovilo, nejpozději ve lhůtě dané zákonem.

Kdo musel evidovat tržby a kdo byl výjimkou

Povinnost evidovat tržby přes EET se v Česku zaváděla postupně po jednotlivých fázích, podle oboru podnikání - nejdřív se týkala stravovacích a ubytovacích služeb, později maloobchodu a dalších oborů, a nakonec se plánovalo rozšíření i na řemesla a svobodná povolání.

Výjimku z evidence tržeb měly například drobné tržby do stanoveného limitu nebo vybrané specifické činnosti, přesný seznam výjimek určoval zákon o evidenci tržeb a v čase se měnil. Otázka kdo nemusí EET tak neměla jednu univerzální odpověď - záleželo na konkrétním oboru činnosti, formě platby a výši tržby v daném okamžiku platnosti zákona.

Jak probíhaly jednotlivé fáze zavádění

Zákon rozděloval podnikatele do několika skupin (takzvaných fází), které se do systému postupně zapojovaly v různých termínech, aby se nápor na systém i na podnikatele rozložil v čase. Tento postupný náběh měl dát menším podnikatelům víc času na pořízení potřebného vybavení a zaškolení, než jim povinnost reálně vznikla.

Co platilo pro bezhotovostní platby

Evidence tržeb se týkala jen plateb v hotovosti, platební kartou na místě nebo jiných obdobných způsobů považovaných za hotovostní ve smyslu zákona, ne klasických bezhotovostních převodů na účet. Podnikatel, který přijímal platby výhradně bankovním převodem, tak povinnost EET vůbec neřešil, bez ohledu na obor své činnosti.

Jak fungovalo EET přes mobil a pokladnu

Podnikatelé mohli evidenci tržeb řešit dvěma základními způsoby. Buď investovali do klasické registrační pokladny s podporou EET, která byla propojená s internetem a automaticky odesílala údaje o každé tržbě, nebo využili mobilní aplikaci, která fungovala jako jednoduchá virtuální pokladna v telefonu nebo tabletu.

Otázka jak funguje EET přes mobil měla jednoduchou odpověď: aplikace nahrazovala klasickou pokladnu, umožňovala zadat částku tržby, odeslat údaj finanční správě a vytisknout nebo zaslat účtenku zákazníkovi, třeba e-mailem nebo SMS. Tato varianta byla oblíbená hlavně u drobných živnostníků a sezónních prodejců, kteří nechtěli investovat do dražšího pokladního hardwaru.

Výhody a nevýhody mobilní varianty

Mobilní aplikace šetřily počáteční investici a hodily se pro příležitostný nebo sezónní prodej, například na trzích, festivalech nebo při krátkodobých brigádách. Na druhou stranu byly méně praktické při vyšším objemu tržeb, kde se vyplatilo mít stabilnější pokladní systém s tiskárnou účtenek přímo na místě, ne spoléhat na telefon jako jediné zařízení pro celý provoz.

Kdy a proč bylo EET v Česku zrušeno

Evidence tržeb byla v Česku zrušena v roce 2023 v rámci úsporných a deregulačních opatření vlády. Argumentem pro zrušení byla administrativní zátěž pro podnikatele, náklady na provoz systému ze strany státu a diskuze o tom, do jaké míry systém skutečně naplnil svůj původní cíl omezit daňové úniky.

Český model evidence tržeb se při svém zavedení v roce 2016 inspiroval podobnými systémy fungujícími v jiných evropských zemích, které měly obdobnou online evidenci hotovostních tržeb zavedenou už dřív - typicky se v této souvislosti zmiňuje Chorvatsko. Přesný rozsah a míru inspirace jednotlivými zahraničními modely popisovaly tehdejší odborné a politické diskuze při přípravě zákona.

Jak probíhalo samotné zrušení

Zrušení evidence tržeb muselo projít standardním legislativním procesem, tedy schválením v parlamentu a podpisem prezidenta, ne jednorázovým rozhodnutím jediné instituce. Od chvíle schválení zákona o zrušení do jeho účinnosti platilo přechodné období, ve kterém se podnikatelé mohli na změnu připravit a dořešit případné rozpracované záležitosti spojené s dosavadní evidencí.

Co se stalo s pořízeným vybavením

Podnikatelé, kteří si kvůli EET pořídili certifikovanou pokladnu nebo software, mohli zařízení po zrušení evidence dál používat jako běžnou pokladnu bez online reportovací funkce, případně přejít na jiný pokladní systém podle svých aktuálních potřeb. Investice do hardwaru tak zrušením EET automaticky nepřišla vniveč, jen odpadla povinnost reálně odesílat data finanční správě.

Jak souvisela EET s invalidním nebo jiným důchodem

Otázka invalidní důchod a EET se týkala hlavně toho, jestli pobírání důchodu podnikatele od evidence tržeb nějak osvobozovalo. Odpověď byla jednoznačná: nikoli. Zákon o evidenci tržeb výjimky vázal na obor podnikání, formu platby nebo výši tržby, ne na osobní status podnikatele jako pobírání invalidního, starobního nebo jiného důchodu.

OSVČ pobírající invalidní důchod, která podnikala v oboru spadajícím pod EET a přijímala hotovostní platby, tak měla stejnou evidenční povinnost jako kterýkoli jiný podnikatel ve stejném oboru. Podobně to platilo i pro podnikatele na vedlejší činnost nebo pro důchodce podnikající při odchodu do starobního důchodu.

Proč se tato otázka často objevovala

Dotaz na souvislost mezi invalidním důchodem a EET se opakoval hlavně proto, že řada dalších odvodových povinností OSVČ, jako je zdravotní nebo sociální pojištění, má pro poživatele invalidního důchodu skutečně zvláštní pravidla a nižší povinné platby. Bylo proto pochopitelné, že si podnikatelé kladli otázku, jestli podobná výjimka neplatí i u evidence tržeb - u EET ale žádná taková výjimka vázaná na osobní status podnikatele v zákoně nebyla.

Co se dá z tohoto rozdílu poučit

Praktický závěr pro OSVČ pobírající invalidní důchod je jednoduchý - u každé jednotlivé povinnosti, ať jde o pojistné, daně nebo evidenční povinnosti jako bylo EET, je potřeba ověřit pravidla zvlášť, ne předpokládat, že výhoda platná u jedné oblasti automaticky platí i jinde. Zákony jednotlivé oblasti upravují samostatně a výjimky si mezi sebou zdaleka nejsou jednotné. Stejná opatrnost se vyplatí i dnes u jakékoli nové povinnosti, která se v budoucnu případně zavede - výjimky vázané na osobní status podnikatele se v české legislativě spíš objevují u pojistných odvodů než u evidenčních a reportovacích povinností.

Nahradí EET nějaká nová povinnost v budoucnu

Po zrušení evidence tržeb se čas od času objevují úvahy o tom, zda se podobná povinnost v nějaké formě v budoucnu nevrátí, ať už jako obnovení EET, nebo jako jiný nástroj pro sledování hotovostních tržeb. Konkrétní podoba případné budoucí povinnosti zatím není daná, a jakékoli spekulace o přesném roce zavedení nebo o tom, kterých oborů by se mělo týkat, je proto potřeba brát jako neověřené.

Aktuální vývoj v této oblasti popisuje i článek EET v roce 2027: vrací se evidence tržeb?, kde najdete přehled toho, co se v souvislosti s možným návratem evidence tržeb reálně děje. Pokud provozujete pokladnu a chcete mít přehled o pokladních dokladech obecně, podívejte se i na články Pokladní doklady a evidence tržeb: vzory a stav EET a Pokladna a EET pro OSVČ: pokladní doklady a povinnosti.

I bez EET musí podnikatelé přijímající hotovost vést řádnou evidenci tržeb a vystavovat doklady podle obecných pravidel účetnictví nebo daňové evidence - přehled toho, jak správně vystavit doklad zákazníkovi, najdete v článku Faktura online: jak vystavit fakturu a co musí obsahovat. Kdo tedy dnes zvažuje pořízení pokladního systému, měl by se soustředit hlavně na to, aby vyhovoval jeho vlastní potřebě evidovat tržby přehledně, ne na to, jestli obsahuje funkce spojené s už neplatnou legislativou EET.