Není tomu tak dávno, co vypukla takzvaná koronavirová krize nejen u nás, ale také ve světě. To vedlo k tomu, že se zvýšila nezaměstnanost, že se na nějakou dobu doslova zastavil čas i v hlavním městě, které bylo dřív plné turistů ze všech koutů světa. Lidé se začali uchylovat do svých domovů, kde byli před nebezpečnou nemocí v bezpečí. Jenže když většina lidí začala pracovat z domova, vyskytl se v našich skříních další strašák, a to syndrom vyhoření, který bohužel jde ruku v ruce s home office.

Co je to syndrom vyhoření?

Pokud mluvíme o syndromu vyhoření, mluvíme o oficiální lékařské diagnóze, která má dokonce své příznaky. K těm patří především obrovské vyčerpání, také nespavost a bolesti hlavy. Přidává se také nechuť k práci a také pracovní neproduktivita. To jsou typické příznaky onemocnění, ze kterého se jen těžce člověk dostává ven.

V lepším případě se vyskytne jenom averze vůči svému zaměstnání, které najednou není člověk schopen vykonávat. V horším případě však může člověk se syndromem vyhoření skončit na psychiatrii, jelikož má absolutní apatii, domnělou ztrátu smyslu existence nebo úzkosti, také deprese. Dokonce může mít i zvýšenou agresivitu nebo poruchy paměti, případně pocity bezmoci a smutku.

Home office a zvýšené riziko syndromu vyhoření

Jak jsme zmínili, s příchodem doby koronavirové se většina lidí uchýlila k práci z domova, čímž vzrostlo riziko vzniku syndromu vyhoření. Možná se ptáte, proč se je riziko vzniku syndromu vyhoření zvýšené v případě, že pracujete z domova. Na vině je však to, že člověk v případě práce z domova neumí často rozlišovat pracovní a osobní život. Tráví prakticky veškerý svůj čas online, prací, neumí si dát pauzu, přestávku, oběd. Je v podstatě čtyřiadvacet hodin denně, práce se najednou stává životním stylem, se kterým nejde přestat. Jenže práce pak najednou ovládá člověka a on upadá do depresí a úzkosti.